úterý 23. června 2015

Jehla v kupě shitu

aneb Jak jsem vybíral eshop. 

Zkuste si do vyhledávače napsat frázi "eshop zdarma". 

Ne že bych žil v domnění, že mi opravdu někdo nabídne eshopové řešení, které má všechno, co potřebuju, a já do toho nedám ani korunu. Ale jak jsem už psal, budget je nastavenej poměrně nízko, nikomu se do toho nechce dávat jmění a vzhledem k následnýmu marketingu a promu obchodu si chci nechat co největší rezervu na reklamu. 

Základem je si vypíčit to, co od eshopovýho řešení fskutečnosti chci. 

Jednoduchost

Nejsem programátor ani grafik. Chci řešení, který nahraju na hosting a já se rovnou mohl logovat do adminu. V nejideálnějším případě (a ten tady skutečně existuje) se mi eshop na hosting převede sám za pomocí skřítků pomocníčků, kteří sedí na druhý straně drátu. 

Díky tomu ze hry vypadly všechny eshopový řešení typu Prestashop, Magento a nástavby na Joomlu nebo Wordpress. Nemám čas na kraviny a není v mý moci si to postavit a dodělat sám. Stačí, že si to sám dělám. 

Zároveň i jednoduchost uživatelskýho rozhraní. Většina řešení, který jsem zkoušel, mi nabídla měsíční testovací verzi. Tady začíná ta prdel, protože v záchvatu kreativity si lidi vymýšlej děsný hovadiny. Jako extrémní považuju rozhraní Webgardenu. Pokud si nechcete uhnat epileptickej, cholerickej nebo záchvat epilepsie pramenící z nasrání, neberte. 

Šablony

Máme rok 2015. Všude na webu se povalují responsivní weby s hezkým a přehledným designem. Většina eshopových řešení dokáže nabídnout šablonu, která je prostě hnusná a já tak byl nucenej dělat kompromisy. Jistě, v případě nářadí, kde je cílovka dost jasně vymezená, není třeba design řešit do mrtě, jenže co je moc, to je moc. 

U šablon jsem taky požadoval jejich kompletnost. To se váže s předešlým bodem. Nechtěl jsem si nic dodělávat sám tím stylem, že se budu hrabat v kódu. Kvůli tomuhle požadavku vypadl ze hry Webnode, který nabízí sice hnusný šablony, který se dají pěkně nastylovat (alespoň podle toho, co ukazují v referencích). Jenže na tohle já neměl čas a když jsem se už čtvrtý den vrtal v kódu s tím, že jsem ho chápal čím dál tím míň, vzdal jsem to. 

Podpora a nápověda

Problémy se objevují. Nutno říct, že většina toho, na co jsem narazil, má nápovědu zpracovanou fakt kvalitně. V ideálním případě ji doplňuje i live chat, kde vám teta na webkameře poradí, případně vás přesměruje dál. 

Cena

Ještě jednou k ceně. Úplně zadarmo to nechci, ale do začátku jsem si představoval menší eshopový řešení za rozumnou cenu s možností flexibilní změny tarifu, pokud se bude dařit. 

Tady mě nejvíc pobavil Prestashop, kterej má samotný zavedení zdarma, ale v momentě, kdy si chcete na eshop přidat sebemenší blbost, tak platíte sumy v řádu desítek až stovek dolarů navzdory tomu, že všude se propaguje jako eshop zdarma. Tohle zjištění pro mě byl jeden z momentů, kdy jsem zcela vážně uvažoval, jestli se na to všechno nevysrat a nemít radši tejden depku. 

Výsledek? 

Hodně jsem zkusil. Jako jeden z mnoha nejmenovaných můžu na světlo bóží vyzdvihnout Atomer, který měl skoro všechno, co chci, a doplňuje to zajímavým obchodním modelem, kdy si jednotlivé prvky eshopu pronajímáte za kredit, který nasypete do svojí Atomer kasičky. A těch prvků je fakt hodně. 

Jenže v tu dobu jsem už měl vítěze víceméně jistýho. *fanfáry*

Pokud chcete eshop, za který nedáte desítky tisíc, bude uživatelsky příjemnej, nabídne vám slušný (a teď fakt myslím HODNĚ slušný) šablony a zároveň se na vás nevyserou, když si nebudete s něčím vědět rady, berte Shoptet. O něm ale někdy jindy. Tohle už je i tak dost dlouhý. 

Morální poselství? Vybrat vyhovující eshopový řešení je někdy fakt kurva těžký.

pátek 19. června 2015

Proč si to dělám sám?

Já jsem sice slíbil, že vám nebudu vnucovat srdceryvný rodinný storky, nicméně ještě jedna zákulisní... 

Tatík bohužel není vlastník ani Baumarktu, ani Baumaxu, ani Obi, ani jinýho zmrdstva s čínským vercajkem. Ty dva obchody, co má, sice prosperujou, jenže zkuste se někdy stavit v jakýmkoliv menším městě v okolí Chrudimi a zeptat se, jak se mají drobní živnostníci. Když už nic jinýho, budete přinejlepším vypatlanej provokatér, přinejhorším fakt natrefíte na toho drobnýho živnostníka, kterej vám vykecá díru do hlavy s tím, jak chcíp pes. A to nechcete. 

Takže proto si to dělám sám. Rozpočet, nebo jak říkají internetoví odborníci - cash flow -, není bezednej. Navíc je tu ta špatná zkušenost se zmrdečkem, co pláchnul do Kanady, o kterým moc psát radši nebudu, protože kdyby si to tu přečetl otec, tak hrozí riziko, že mu z náhlýho nasrání prdne cévka a bude tahat nohu. A to nechci zase já. 

A taky jsem navíc měl zrovna nějaký špatný období a neměl do čeho píchnout, jak to tak mimo zkouškový období u studentský verbeže bejvá. Krom toho kterej snílek by odmítl takovýhle lano po tom, co ve dvanácti prohlašoval, jak dobije internet... 

čtvrtek 18. června 2015

O neužitečnosti bytí a zbytečným přizdisráčství

Nechci být neužitečný. 

Nebaví mě být ten typ člověka, který se veze s davem a občas přidá ruku k dílu. Chci buď všechno nebo nic. Lidi kolem sebe tím seru, protože jim volám v úterý v jednu ráno, ať se nezloběj, že jsem na ně zapomněl, ale zejtřek určitě platí. Takhle to my vesnický kluci děláme (a proto máme vždycky hezčí holky i přes to, že městský límečci o nás statečně prohlašují, že nám čouhá sláma z bot).

Proč tohle stupidní antré? 

Protože byste o mě měli něco vědět ještě před tím, než vás začnu seznamovat s patáliemi mýho hektickýho života. Je mi jasný, že vás nezajímá, kolik mi je nebo jak mám velkou nohu (*mrk* *mrk* ladies). Nikoho to nezajímá a ani mě by to nezajímalo. Měli byste ale vědět něco o mojí filozofii, protože definuje to, proč jsem se dostal tam, kam jsem se dostal. 

Když mi bylo asi deset a mýmu bráchovi asi osm, zavedli nám naši domů internet a my jsme začali chodit na Alíka. Když mi bylo asi dvanáct a věk mýho bráchy si spočítejte, tak jsem začal zjišťovat, že na netu se dají dělat i fajnovější věci než koukat na divný péčko a posílat řetězový emaily. Bráchovi jsem řekl, že na síti bych chtěl něco dokázat a on si o mě myslel něco ve smyslu, že jsem se asi posral, ne? 

Neposral. I'm here baby. Tohle není ale kronika ani deníček vyhořelýho studenta umění. Pár vět z minulosti ale ještě holt budete muset snýst, protože dostat se k pointě rychle mi nikdy moc nešlo.

Táta má dva kamenný krámy s nářadím. Před pár rokama ho napadlo spustit si eshop, což dopadlo tak, že ho ojebali a frajer si (pravděpodobně) za jeho dukáty odjel do Kanady. Protože já byl ten, co furt seděl u počítače, měl jsem to mít na starost. 1. ledna 2013 zdvihli DPH na 21 % a já byl v prdeli, protože jsem prostě nedokázal změnit debilní daň na stanovenou částku. Eshop končí. Já jsem nasranej sám na sebe. Konec online byznysu v naší famílii.

Čímžto se omlouvám všem věrným šikmookým hochům, jejichž nářadí jsem proklínal v momentě, když nebyly objednávky. Vy za to nemůžete. Já jsem debil. 
(Následující odstavec obsahuje strhující rozuzlení děje.)

Je březen 2015. Potřebuju prachy, tak začínám prodávat v jednom z krámů mýho táty. Nemůžu říct, že mě to nebaví. Necejtím se neužitečně. Spravuju Facebook, obchod vydělává, spokojenost na všech frontách. Tátovi se v hlavě zrodí šílenej nápad. Rozjedeme znova eshop. 

(Sory, kecal jsem.)

Nejsem žádnej zbytečnej přizdisráč a protože, kdo se bojí, sere v síni a žijeme len raz, tak mu na to kejvu s tím, že na něco přijdu. Bez praxe, se základníma znalostma. Jenže internet se od tý doby, co jsem se snažil sbalit buchtu na Alíkovi docela změnil a stala se z něj slušná studna vědomostí, kde si dokáže kdokoliv najít cokoliv, stačí jen aby byl dostatečně vytrvalej. A kdybych řekl, že jsem si připadal pěkně v prdeli a bezradnej, kecal bych. 

(Teď už to vážně přijde!)

Stavím teda eshop. Na koleni. Dělám si to sám. Po večerech. Ráno. U oběda. Baví mě to a občas mě z toho bolí prsty. Nebo oči. Nebo záda. A jestli jste si mysleli, že tahle vylejvárna srdíčka bude o tom, jakej jsem měl ráno bobek, tak asi budete dost nasraný. Protože já, duše umělecká, vám tu o tom všem budu pěkně hezky psát. Co když to najde další generace? Nějakej podobnej manták jako já, co si myslí, že spasí svět? A taky proto, že chci bráchovi ukázat, že jsem se neposral. 

(A je to venku.)